Český hudební skladatel a pedagog Jan Bůžek absolvoval Pedagogickou a přírodovědeckou fakultu UK v Praze (obory hudební výchova, zeměpis). Skladbu studoval nejprve soukromě u prof. Jaroslava Řídkého, doc. Karla Háby a v r. 1967 absolvoval studium skladby na AMU u Emila Hlobila. V roce 1972 dosáhl na UK titulu doktora filosofie. Za studií dirigoval Kutnohorskou filharmonii a Pěvecké sdružení kutnohorských učitelů. Nejdříve působil na Pedagogické škole v Teplicích, později jako odborný asistent na katedře hudební výchovy v Ústí nad Labem a zároveň přednášel dějiny hudby a hudební teorii na konzervatoři v Teplicích, kde vykonával funkci zástupce ředitele. Řada jeho skladeb byla nahrána Čs. rozhlasem a odměněna v krajských a celostátních soutěžích. Jeho sborové skladby byly provedeny nejen u nás, ale i v Německu, Polsku, Bulharsku, Švýcarsku, Holandsku, Anglii a Irsku. V roce 1965 mu byla udělena Cena města Teplic za kompoziční činnost. Orchestrální skladby premiérově provedla a pro Čs. rozhlas nahrála Severočeská filharmonie. Byl jmenován čestným členem Společnosti Leoše Janáčka v Curychu a smíšeného pěveckého sboru JANÁČEK v Jablonci nad Nisou.

Ve své tvorbě navázal na tradici našich i světových klasiků, snaží se o srozumitelný hudební jazyk se zaměřením neoromantickým, což dokazují stovky sborů a písní stejně tak, jako tvorba symfonická a komorní.

Jeho instrumentální tvorba je zastoupena od komorních skladeb pro sólové nástroje až po rozsáhlá symfonická díla, mezi kterými dominuje symfonie Terezínský zpěv (1972).

Vokální tvorba je zastoupena sbory Panichyda(1970), Bernard Žár (1970), Stabat mater (1972), Slovanská balada (1977), Madrigaly (1978), Salutationes (1991) - věnovaný památce Jana Palacha, Te Deum laudamus (1998), Veni, sancte Spiritus (1999) a písněmi Zpěvy staré Číny(1969) a Zpěvy domova (1978).

Vrcholem skladatelovy tvorby jsou skladby vokálně instrumentální - In memoriam Duchcov l931 (1972), Requiem (1978) a Legenda o sv. Vojtěchovi (1996).

„O Janu Bůžkovi lze dnes s určitostí říci, že spolu s Jaroslavem Řídkým tvoří podstatný pilíř české hudby 20. století, vycházející z oblasti severních Čech. Zvláště Legenda o sv. Vojtěchovi významně převyšuje všeobecné normy současné české hudební produkce a je dokladem toho, že autor právem patří k vrcholným reprezentantům klasické hudební tvorby současnosti.

Jan Bůžek se ve své bohaté kompoziční činnosti úmyslně vyhýbá módním dobovým prvkům, které jsou dnes tolik charakteristické pro některé velmi často prezentované minimalistické autory, ale již pečlivou volbou tematického materiálu, rozmanitě ztvárněného osobitým zralým kompozičním rukopisem vytváří avantgardní díla, která vyrůstají z bytostných tradic české hudby. Tuto tradici autor obohatil zvláště v melodicko-harmonické oblasti nezaměnitelnými nosnými prvky, které vytvářejí osobitý hudební tok povýšený hlubokým duchovním potenciálem.