Čeští skladatelé v post-moderní době

Miroslav Pudlák

 Tato antologie si nemůže klást za cíl ilustrovat reprezentativním způsobem poslední vývoj české hudby. Taková ambice se těžko vtěsná do tak malého formátu (vždy se někdo důležitý opomene, a také vybrané skladby nezastupují celou tvorbu svých autorů). Schválně při tom nejde o chronologicky koncipovanou řadu a svým výběrem se zaměřuje převážně na současnou střední a mladší generaci autorů. Sešli se zde zástupci generace skladatelů narozených v 50. letech a jeden autor o 20 let mladší. 

Generace, ke které patří pět starších ze šesti skladatelů reprezentovaných v této antologii má přes různorodost stylů několik společných znaků, tkvících spíše v obecnější rovině. Jsou jimi individualismus, rezignace na začlenění do mezinárodního "festivalového" mainstreamu, jakož i do konzervativismem prodchnutého institucionálního hudebního života v Česku. Na jejich seznamech děl téměř absentují orchestrální díla (kterým situace v českých orchestrech příliš nepřeje), a převažuje komorní hudba psaná pro okruh spřízněných interpretů. Jejich tvorba totiž dodnes funguje převážně v rámci jejich vlastních projektů, souborů a malých festivalů. 
Na jejich příkladu lze ilustrovat mnoho z dění posledních 30 let v české hudbě. 

Přibližme si proto nejprve dobu 70. a 80. let 20. stol, do které tato generace vyrůstala a vstupovala do aktivního života. Bylo to dvacetileté období tuhého neostalinského režimu které v r. 1968 nastolily sovětské tanky po krátkém pokusu československé společnosti o kulturní a politickou liberalizaci. Tato epocha přinesla do českého uměleckého života centralistickou kontrolu a konformitu. Oficiální koncerty soudobé hudby se na dlouho staly přehlídkou šedi a nudy. Konservativismus zavládl i na hudebních školách kde se vyučovala kompozice. Na pražské AMU ovládli pozice učitelů skladby umělecky průměrní autoři, prominenti komunistické strany. Skladatelé jako Martin Smolka, kteří byli školeni právě v této době, se necítili být v žádném směru pokračovateli těchto konformních skladatelů. Za své umělecké předchůdce považovali spíše příslušníky české avantgardy 60. let - skupiny autorů v té době ostrakizovaných a vehnaných do pozice uměleckého disentu. Martin Smolka i Petr Kofroň například jako svého učitele v životopisech uvádějí Marka Kopelenta, který s nimi konzultoval pouze soukromě, protože v oné době nesměl učit na žádné škole.  

O něco lepší situace než v politicky velmi sešněrované Praze byla na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde ani v 70. letech nepřestala vyučovat skupina progresivně orientovaných skladatelů širokého rozhledu a majících zájem o nové trendy v hudbě. Z nich vynikal jako učitel skladby zejména Alois Piňos, který publikoval významné práce o teorii skladby a udržoval kontakty s Darmstadtskými kursy, kam byl pravidelně zván jako lektor a kam přiváděl i své žáky. V jeho třídě studovali např. Peter Graham, Josef Adamík a Petr Kofroň. V jejich okruhu se poprvé projevilo hledání nových, v širokém slova smyslu post-moderních stylových orientací, jako by ve snaze vykročit někam mimo dobře známý prostor, kde probíhal únavný a vlastně už anachronický  konflikt mezi vládnoucím českým tradicionalismem a zakázaným ovocem avantgardy 60. let.  

Protože oficiální koncertní život v oblasti soudobé hudby, který byl centrálně ovládán svazem skladatelů neposkytoval mnoho možností pro svobodnou uměleckou realizaci, tito skladatelé hledali vlastní způsoby jak prosadit své představy. V polovině 80. let proto vznikl skladatelskou skupinou vedený soubor Agon, který působil zprvu na amatérské (a tudíž nekontrolovatelné), později stále více profesionální bázi. Vedle děl svých zakladatelů seznamoval české publikum s významnými zahraničními díly, jakož i s hudbou polozapomenuté české avantgardy. Na brněnské scéně Brně podobnou roli ve stejné době sehrál soubor Ars incognita a soubor bicích nástrojů Dama Dama. V době revolučních změn v roce 1989 tyto soubory tvořily již solidní interpretační základnu, která dala vznik dalším profesionálním seskupením v 90. letech. Stejný okruh skladatelů, který stál za vznikem souborů Agon a Ars inkognita potom určoval tvář festivalů Maraton nové hudby v Praze a Expozice nové hudby v Brně, které se staly důležitou součástí hudebního života. Agonu se navíc podařilo proniknout na řadu zahraničních festivalů, v četně esteticky spřízněného Bang-On-A-Can festivalu v New Yorku, a díky personálnímu propojení s festivalem Maraton i realizovat řadu výměnných pozvání. 

Skladatel Skladba Rok vzniku
Graham, Peter Polední přestávka v továrně budoucnosti
Kofroň, Petr Tworl 1994
Smolka, Martin Ach, mé milé c moll
Medek, Ivo Křídla 2005
Zemek (Novák), Pavel Unisono I pro 4 saxofony 2004
Štochl, Ondřej Tetralog 2005