Petr Pokorný po maturitě na klasickém gymnáziu (1951) studoval klavír na Státní konzervatoři u Václava Holzknechta, později u Ilony Štěpánové-Kurzové. Pro svůj třídní původ nesměl pokračovat ve studiu hudby na vysoké škole. Vystudoval proto na Karlově univerzitě obor pro jeho společenskou kategorii přípustný - přírodní vědy. Skladbu studoval převážně soukromě u Emila Hradeckého, Miloše Nedbala, Zdeňka Hůly a Pavla Bořkovce. V šedesátých letech úzce spolupracoval se souborem Musica viva pragensis, který také uváděl jeho skladby.

Kromě toho Petr Pokorný pořádal večery hudby a poezie, na nichž představoval mladé, začínající básníky.Tento vývoj byl přerušen po událostech let 1968 - 1969. Skladatel o tom vypráví: "Na počátku 70. let, kdy většina mých přátel odešla do zahraničí, jsem se ocitl v naprosté izolaci. Mé skladby se (v Československu) přestaly hrát, přestal jsem mít možnost pořádat večery hudby a poezie. Poprvé (opět) zazněly mé skladby v roce 1982, na koncertě k mým 50. narozeninám." Večery hudby a poezie byly obnoveny v říjnu 1989 v Chodovské tvrzi. Pokorného hudba, nevýbojná, protože opravdově básnivá, nacházela i v době pro skladatele nejtěžší kladný ohlas alespoň v zahraničí. O uvedení jeho skladby pro basetový klarinet "Nacházení těžiště smutku" Milanem Kostohryzem spolu s díly J. K. Vaňhala, J. Brahmse, B. Martinů a J. Klusáka na "The 1975 International Clarinet Clinic" v severoamerickém Denveru napsala do časopisu "The Clarinet" Mary Jungmann: "Ze všech děl, která byla na programu, byla Pokorného skladba nejúspěšnější. Tato krásná, melancholická hudba byla napsána před šesti lety pro prof. Kostohryze po smrti jeho ženy. K úspěchu díla jistě přispělo i osobní zaujetí interpreta."

V transpozici pro svůj nástroj pak Nacházení těžiště smutku zařadila do svého repertoáru také britská virtuoska na basetový roh Georgina Dobreé, která si na základě úspěchů s touto skladbou vyžádala od Petra Pokorného další. Ta dostala název Music for Georgina a její premiéra v dubnu 1990 na veřejném koncertě britského rozhlasu v Londýně se setkala s tak vřelým přijetím, jakého se skladatel nedočkal ani ve své vlasti.

Petr Pokorný se věnoval převážně komorní tvorbě, přičemž výrazný podíl v jeho díle mají skladby pro sólové nástroje a dua. Více vokálních děl a skladeb pro početnější nástrojová obsazení začalo vznikat až v průběhu 80. let, což vyvrcholilo poměrně rozsáhlou Lyrickou symfonií z roku 2001 (světová premiéra se konala na přehlídce vybrané soudobé hudby v Praze "Pražské premiéry 2006"). Jeho hudba byla zpočátku výrazně ovlivněna dodekafonní skladebnou metodou (60. léta), později skladatel opouští její přísná pravidla a stále více se přikláněl k "volnému proudění myšlenek", jak svou hudbu charakterizoval v roce 1990.