Hanuš Bartoň se narodil v rodině vědecko-výzkumného pracovníka. Od roku 1975 studoval skladbu (Ilja Hurník) a klavír (Emil Leichner) na Pražské konzervatoři. Ve studiu pokračoval na hudební fakultě Akademie múzických umění (1981 - 1986) u Jiřího Pauera (skladba) a Jana Panenky (klavír). Své odborné vzdělání si rozšířil o aspiranturu na katedře skladby HAMU pod vedením Svatopluka Havelky. Absolvoval několik kurzů a stáží v zahraničí (mj. u Franka Donatoniho v Sieně - 1985). V současnosti působí jako profesor na katedře skladby HAMU (od roku 2010 je jejím vedoucím).
Jeho tvůrčí zájem patří především hudbě instrumentální. Je autorem řady komorních a orchestrálních děl prováděných u nás i v zahraničí. Jeho aspirantskou prací byla rozměrná Hudba pro velký orchestr z let 1992/93, v roce 1994 měl premiéru Dvojkoncert pro housle, violu a smyčce. Z dalších děl uveďme Sonátu č. 2 pro housle a klavír, Kvintet-koncert pro klarinet a smyčcové kvarteto či Míjení času pro komorní soubor. Ze skladeb s vokální složkou jmenujme především operu Golem, psanou ve spolupráci s tvůrčí dvojicí divadelníků D. Dvořák - J. Nekvasil. Na svém kontě má řadu scénických hudeb k mnoha činoherním inscenacím.
Významnou součástí Bartoňovy umělecké činnosti je působení v oblasti interpretační; mj. se zúčastnil i spolupráce při premiéře skladby Parénéze Sv. Havelky. S komorními soubory Ars cameralis a MoEns (dříve Mondschein Ensemble) nastudoval řadu děl různých stylových období a uplatňuje se výrazně i jako sólista (mj. klavírní sonáty J.L.Dusíka, řada skladeb soudobých českých i zahraničních skladatelů). Se svou ženou, klavíristkou Janou Macharáčkovou, hraje v klavírním duu (Dusíkovo klavírní duo, např. významná CD nahrávka komorních skladeb a čtyřručních sonát J.L.Dusíka u firmy Studio Matouš). Realizoval řadu rozhlasových a CD nahrávek se skladbami soudobých českých i zahraničních autorů. Je autorem různých textů s tématikou hudební tvorby v současném světě. Je členem sdružení skladatelů a interpretů hudby „Ateliér'90" a hudebního odboru Umělecké besedy.

Jeho kompoziční metoda vychází z pozdního romantismu počátku 20. století a má zřetelně syntetizující charakter. Bartoňovy časté, velmi důmyslné experimenty s hudební formou mají nevtíravě programní zakotvení podobně jako tomu bylo u nejlepších děl hudebního romantismu 19. stol. Ve svých komorních i orchestrálních dílech se s úspěchem snaží o co nejorganičtější propojení žánrově i materiálově značně vzdálených prvků. Kromě zejména rytmických, ale i intonačních vlivů z nonartificiální hudební sféry (např. Rytmy z ulice) lze v jeho tvorbě uslyšet inspirace východo- a jihoevropskou lidovou hudebností.

Interpretační činnost - výběr

Sólistická koncertní činnost - např. koncert Českého rozhlasu vysílaný v přímém přenosu v rámci Euroradia (klavírní a komorní skladby J.L.Dusíka a J.V.H.Voříška), řada provedení soudobých klavírních skladeb
Nahrávky CD - např. 2 CD s tvorbou J.L.Dusíka, řada CD současné hudby - např. nahrávka skladby Parenéze S. Havelky na jeho profilovém CD
Komorní interpretace soudobé hudby se soubory MoEns a Ars cameralis, interpretace středověké hudby (Ars cameralis)
Množství koncertních vystoupení v ČR i v zahraničí. - např. koncerty se souborem MoEns v Kolíně nad Rýnem (2004 - SRN) a Dartingtonu (2004 - Velká Británie). Řada nahrávek pro Český rozhlas, zejména děl současných skladatelů.