Jindřich Feld vyrůstal v muzikantském prostředí, jeho otec byl známým profesorem houslí na pražské konzervatoři a matka byla také houslistkou. Studoval nejprve hru na housle a violu u svého otce, horlivě pěstoval komorní hudbu, ale jeho hlavní zájem se brzy soustředil na hudební kompozici. Skladbu studoval jako hlavní obor na pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 1952. V témže roce získal doktorát filozofie na pražské Karlově univerzitě v oboru hudební vědy, estetiky a filozofie.
Řadu let byl činný pouze jako skladatel ve svobodném povolání. Koncem padesátých let postupně získávaly jeho skladby značnou mezinárodní pozornost a od té doby začal dostávat i četné tvůrčí objednávky. Jeho hudba byla stále více provozována v mnohých hudebních centrech světa a kontakt jak s českými, tak zahraničními umělci často autora podněcoval k tvorbě přímo určené těmto interpretům. To je zřejmě také jedním z důvodů jeho převážné orientace k instrumentální hudbě, jak orchestrální tak komorní, která vždy byla hlavním ohniskem jeho skladatelského směřování.
Feldova tvůrčí činnost může být rozdělena do tří období. Prvé z nich odráží skladatelův vztah k tradici evropské a především české hudby, jak je to patrné již na jeho absolventské práci, Koncertu pro orchestr. Ukazuje již autorovy charakteristické rysy: tonální základy jeho harmonie, jasnost formy, smysl pro nástrojovou virtuozitu, živost rytmickou atd. Tyto rysy jsou pak dále rozvíjené především v Koncertu pro flétnu a orchestr (1954), uvedené Jeanem-Pierrem Rampalem a v Koncertu pro violoncello a orchestr (1958). V roce 1956 napsal své zatím jediné scénické dílo, dětskou operu "Pošťácká pohádka".
Druhé období spadá do šedesátých let a je pro autora charakteristické tím, že jeho osobní styl vstřebával svébytným způsobem moderní kompozičně technické metody současnosti (dodekafonii, serielní techniku, aleatoriku atd), což přispělo k výraznějšímu stylovému vyhranění jeho tvorby. Nejdůležitějšími skladbami tohoto období jsou 4. smyčcový kvartet (1965), často hraný Smetanovým kvartetem i mnoha jinými kvartety a v roce 1968 poctěný Státní cenou, dále pak 1. symfonie (1967), provedená Českou filharmonií za řízení Antonia de Almeidy. Další díla tohoto období, která dosvědčují Feldův smysl pro architektonickou proporčnost, efektní instrumentaci, výraznou rytmickou pulzaci jeho hudby apod., jsou kupříkladu Suita pro smyčcový komorní orchestr, uvedená také jako abstraktní balet roku 1963 v Hanoveru v choreografii Yvonne Georgi, nebo Tři fresky pro orchestr, provedené Českou filharmonií, ale také Dramatická fantasie pro symf. orchestr "Srpnové dny", vytvořená na přelomu let 1968-69 jako protest proti sovětské invazi do Československa v roce 1968. Premiéra tohoto díla se konala v jihoaustralské Adelaide v provedení adelaidského symfonického orchestru za řízení dirigenta Henryho Kripse v srpnu 1969 k prvému výročí tohoto brutálního činu.
Třetí období, obsahující tvorbu z let sedmdesátých a osmdesátých, lze považovat za syntézu autorovy tvůrčí činnosti, charakterizovanou výrazovým i obsahovým prohloubením jeho osobního slohu. Přineslo významná díla jako jsou koncerty pro sólový nástroj a orchestr (klavírní, houslový, saxofonový, harfový a další), Smyčcový kvartet č. 5, Saxofonový kvartet, 2. symfonii nebo "Laus Cantus" pro sopránový hlas a smyčcový kvartet, věnované památce J.S. Bacha (1985). Zatím nejzávažnějším a nejrozsáhlejším dílem je však kantáta-oratorium "Kosmova kronika česká" ( "COSMAE CHRONICA BOEMORUM"), na středověký latinský text prvého českého kronikáře Kosmy (+1125), líčící nejstarší děje ranné české historie.
Jindřich Feld ovšem vytvořil mnoho dalších rozmanitých skladeb. Jsou mezi nimi různé skladby pro flétnu (např. Koncertantní fantazie pro flétnu a smyčcový orchestr, napsaná pro "Mezinárodní soutěž J.P.Rampala" v Paříži 1980), ale i pro jiné dechové nástroje, akordeony, bicí nástroje a další soubory různého složení atd. Je nutno připomenout i skladby vokální a řadu instruktivních či drobných instrumentálních skladeb.
V roce 1968 a 1969 působil Jindřich Feld jako hostující profesor kompozice v Austrálii na universitě v Adelaide. Jeho zájem o pedagogickou činnost se projevil i později v Československu, kde vyučoval jako profesor skladby od roku 1972 až do roku 1986 na pražské konzervatoři. Jako host přednášel v roce 1981 a 1984 na Indiana University v Bloomingtonu v USA, přednášel i na dalších amerických univerzitách, jakož i v Dánsku, Norsku, Německé spolkové republice, Francii, Anglii či v r. 1991 v Japonsku. Jindřich Feld obdržel za své skladby řadu cen v různých skladatelských soutěžích v Československu i v zahraničí. Po roce 1989 je činný jako čelný funkcionář v různých výborech a organizacích (např. v Asociaci hudebních umělců a vědců). V létech 1990-1992 převzal funkci šéfredaktora hudebního vysílání Československého rozhlasu.
Nejvýznačnější Feldovy skladby devadesátých let jsou: Smyčcový kvartet č. 6, věnovaný Pražákovu kvartetu, „Quintetto capriccioso"pro flétnu, housle, violu, viloncello a harfu (pro Instrumental Quintet of London) a další. V seznamu jeho děl jsou také skladby pro dechový orchestr, v roce 1998 pak dokončil své nejzávažnější dílo posledních let, Symfonii č. 3 "Fin de siecle" pro symfonický orchestr, po níž pak následovala v roce 2001 Sinfonietta „Pour les temps d´harmonie", vytvořená na objednávku francouzského rozhlasu. Řada děl byla vydána a nahrána na LP a CD deskách různých firem: RCA Victor - BMG Music, PRAGA-Harmonia Mundi, PANTON-Praha, UPBEAT Classics, PAVANE Rec., CRYSTAL Records Inc., VLTAVA-Czech Radio, ABC Classics, RIAX Inc. ad.