1954 - 60 - studoval hru na klavir u Milady Šlachtové na Vyšší hudební pedagogické škole v Ostravě
1963 - 67 - studium skladby na ostravské konzervatoři u Miroslava Klegy
1960 - 67 - učitelem hudby ve Frenštátě pod Radhoštěm (LŠU)
1965 - 89 - sbormistrem amatérského pěveckého sboru "Radhošt"
1967 - učitel hudebně teoretických předmětů na Konzervatoři v Ostravě, později vyučuje také skladbu
1974 - 90 tajemníkem ostravské pobočky Svazu českých skladatelů a koncertních umělců
1990 - 92 předsedou Tvůrčího centra Ostrava a členem rady Asociace hudebních umělců a vědců
1991 - sbormistrem Ženského pěveckého sboru B. Martinů Frýdek-Místek
1992 - /dosud/ ředitelem Ostravské konzervatoře

Báchorek vyvíjí též kritickou a popularizační činnost, je předsedou a organizátorem skladatelské soutěže pro mladé autory do 30 let "Generace", členem festivalových výborů Janáčkova hudebního Lašska, Janáčkova máje, Hudební současnosti.

Kompoziční styl: Ve své rané tvorbě vyšel Milan Báchorek ze syntézy stylového odkazu "klasiků 20. století" s folklórními intonacemi svého rodného kraje. Další a dosud nejvýznamnější etapu jeho tvorby zahájilo Ritornello per orchestra z roku 1969, v němž se skladatel přihlásil k modernistické orientaci tzv. Nové hudby. Jeho další skladby, z nichž největšího ohlasu získal cyklus tří vokálně symfonických skladeb z let 1973-87 (Lidice /III. cena Českého a Slovenského hudebního fondu, 1973/, Sterefonietta a Hukvaldská poéma) a violoncellový koncert (získal výroční cenu českého skladatelského svazu v oblasti vážné hudby za rok 1991) se vyznačují velkým smyslem pro zvukovou barevnost, výraznou melodiku, tektonické vyvážení a charakteristickým lyricko-epickým zabarvením. Tyto rysy jsou charakteristické i pro sborovou tvorbu, z níž cyklus dětských sborů "Malá večerní hudba" byl v roce 1983 odměněn cenou SČSKU.

Přesvědčivých uměleckých výsledků dosáhl Milan Báchorek vytvořením volně utvářeného cyklu tří vokálně instrumentálních skladeb, vzniklých v rozmezí let 1973-86, propojených závažností tematiky i volbou zvukového materiálu. Tvoří jej melodramatický obraz "Lidice" pro zpěvní sóla, recitaci, mužský a ženský sbor; bicí nástroje a orchestr, dále láskou k tvořivosti prodchnutá "Stereofonietta" pro soprán, baryton, bicí nástroje, varhany a dva orchestry a konečně hold rodnému kraji a jeho lidu - "Hukvaldská poéma" pro soprán, tenor, baryton, dětský a ženský sbor a orchestr.