JAN TAUSINGER studoval nejprve na konzervatoři v Bukurešti dirigování a skladbu u Dimitrie Cuclina, Mihaila Jory a Alfreda Mendelssohna. V letech 1948-52 pokračoval v Praze na Akademii múzických umění ve studiu dirigování u Metoda Doležila, Karla Ančerla a Roberta Brocka a ve studiu kompozice u Aloise Háby a Pavla Bořkovce. V roce 1964 absolvoval letní kursy moderní hudby v Darmstadtu. Již od svých studentských let působil jako dirigent a významný umělecký vedoucí v různých instrumentálních, vokálních a vokálně instrumentálnich souborech (mj. v roce 1948 v Praze založil a poté vedl Vysokoškolský umělecký soubor), na uměleckých školách a v rozhlase. I když těžiště Tausingerovy umělecké práce bylo v kompozici, i ve zralém věku dával občas jako dirigent konkrétní podobu svým osobitým interpretačním představám.
Na počátku Tausingerova skladatelského vývoje stojí úpravy lidových pisní, dětské a mládežnické budovatelské písně a kantáty, psané v tradičnim tonálním systému. Jejich výrazně levicově orientovaný myšlenkový svět zůstal zachován i v pozdější Tausingerově tvorbě, ve které si skladatel od poloviny šedesátých let začal ověřovat možnosti nových kompozičních technik (Colloquium pro 4 dechové nástroje, Confrontazione I, II). Písňový cykius Čmáranice po nebi, jehož sopránový part poprvé interpretovala skladatelem vyškolená sopranistka Brigita Šulcová, je jedním z nejvýraznějších českých děl sklonku šedesátých let. Kantáta Ave Maria, rovněž se sopránovým sólem, získala 1. místo v Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO v Paříži a byla často vyhledávána jako působivé umělecké vyjádření protiválečných myšlenek. Vokálni Sinfonia bohemica, odměněná Cenou Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1976) je holdem tvořivému a bojovnému duchu českého národa. Sinfonia slovaca pro symfonický orchestr, v niž se Tausinger vracel ke vzpomínkám na své dětství, na hrdinství slovenského lidu a na podmanivou krásu slovenské přirody, je po kompoziční stránce vyzrálou slohovou syntézou a završením jeho skladatelského odkazu.