Studoval skladbu a muzikologii v Praze (Hudební fakulta Akademie múzických umění ve třídě prof. Milana Slavického, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, seminář prof. Jarmily Gabrielové), Berlíně (stáž Humboldt-Universität, v seminářích Wolfganga Auhagena, a Hermana Danusera), a Paříži (stáž Conservatoire national supérieur de musique, ve třídách Paula Méfana, Luise Naona a Laurenta Cuniota). Zúčastnil se několika kompozičních mistrovských tříd a ateliérů (IRCAM, Peter Eötvös, Ivan Fedele, Philippe Manoury, Pierre Boulez ad.).
Už skoro čtyřícítka provedených Srnkových skladeb se vyznačuje snahou o virtuózní uchopení sólových nástrojů (bicí, violoncello, flétna, saxofon, zpěv), o využití různých poválečných kompozičních technik, o harmonii a témbrovost inspirovanou spektrální hudbou a o struktury vznikající pomocí CAMC (computer aided music composition).
Srnkovy skladby byly uvedeny některými předními interprety soudobé hudby (Camilla Hoitenga - flétna, Sylvio Gualda - bicí, Arditti Quartet v r. 2004) a prestižními českým ansámbly (Agon, MoEns), zahrány čtyřmi orchestry a vyznamenány Cenou Giedona Kleina (2001 za Cherchant) a v soutěži o Jubilejní cenu Leoše Janáčka 2004 (2. cena za ...dva ohně..., přičemž 1. cena nebyla udělena).
Srnka se vedle skladby věnuje ediční činnosti (pro Editio Baerenreiter Praha), hudební žurnalistice (časopis Harmonie ad.), překládání (Encyklopedický atlas hudby) a prednášením hudebních forem (v rámci doktorátu ÚHV FF UK). Centrem jeho muzikologického zájmu je hudba po roce 1945.
Miroslav Srnka je zakládající členem občanského sdružení SHOCK (soudobá hudba otevřená celé kultuře).