Studoval na brněnské konzervatoři hru na hoboj pod vedením Fr. Suchého a kompoziční předměty u Th. Schaefera a O. Chlubny. Absolvoval v roce 1960. V letech 1960 - 1964 pokračoval ve studiu hry na hoboj u téhož pedagoga na JAMU v Brně. Poté se věnoval studiu skladby (JAMU 1964 - 1969). Jeho hlavním učitelem byl Miloslav Ištvan a Theodor Schaefer. Nezanedbatelný vliv měli i Ct. Kohoutek a J. Kapr. Současně při studiu byl zaměstnán jako orchestrální hráč, mj. působil též jako sólohobojista v Rakousku (sezona 1969). Sólové hře se věnoval až do r. 1973. Na jeho repertoáru byla klasika i autoři 20. stol. (B.Martinů, Mihalovici, P.Hindemith, B.Britten, Bozza, Eben a další). Premiérově prováděl i skladby současníků (Fr. Suchý, O. Palkovský, J. Mazourová, R. Růžička etc.). Kromě studia a zaměstnání působil od r. 1963 jako řádný pedagog na konzervatoři v Kroměříži. Zde učil převážně hru na hoboj a komorní hru, dále dějiny hudby, nauku o nástrojích, psychologii, hudebně estetický seminář. Roku 1990 zde založil kompoziční třídu a vedl ji až do r. 2001. V letech 1971 - 1973 působil (opět souběžně se zaměstnáním v Kroměříži) jako odborný asistent na katedře skladby JAMU Brno, kde přednášel tzv. profilové disciplíny. Poté, co odmítl vstoupit do KSČ, musel místo opustit.

Se skladebnými pokusy začal již v dětském věku. Přitahovala jej především hudba citově silná až vypjatá. Velice obdivoval hudbu A. Dvořáka. V prvním ročníku konzervatoře mu učaroval Zápisník zmizelého, Taras Bulba a další skladby Leoše Janáčka. Dále měl v oblibě italské veristické opery. V padesátých letech mu byla zdrojem dalšího poučení Universitní knihovna v Brně, kde si půjčoval ke studiu skladby A. Schönberga. Dalšími inspiracemi byli pro něj R.Wagner, G.Mahler a I. Stravinský. Kromě hudby se též věnoval filosofii a psychologii, zejména paleopsychologii.

Obdivuje se folkloru východně od Moravské Brány, jeho celoživotní vášní zůstává kultura a filosofie Dálného Východu a původních národů Sibiře. V tomto kulturním okruhu nalezl bohaté inspirační zdroje, které sjednocuje s hudebním a emotivním nábojem moravské a slovenské lidové hudby. Nechává se nadchnout i kulturou středověké Evropy a křesťanskými mystiky.

Od začátku šedesátých let koncipuje kompozici »s banálními prvky«, která mu umožňuje formotvorné inovace a skloubení seriální techniky s folklorem a chorálem. Píše skladby, které mají místy až čtyři různé samostatné a spoluznějící vrstvy nad sebou (mnohovrstevnatost). Každá z nich probíhá v samostatném, nezávislém tempu. Takto se snaží »zachytit nejen hlavní děj, ale i prostředí, na jehož pozadí se hlavní děj rozprostírá«. Tak dospívá k další své kompoziční vizi, jíž je »kompozice jako architektura velkofilmu«. Vyhovují mu tedy především rozsáhlé hudební plochy, v nichž již v šedesátých letech kombinuje a do jednotného architektonického celku vrší stylově velmi různorodý hudební materiál. Vychází však ze zásady, že nesmí vzniknout tzv. koláž, ale jednotný kompoziční útvar. Jeho základní kompoziční zásadou je působit na posluchače, zasáhnout jej, nenechat jej chladným. A to je důvod, proč vždy odmítal čiré konstrukce a hříčky. Přesto se konstrukci nikdy nevyhýbal. I zde se však snažil o to, aby i konstrukce byla nesena výrazem, obsahem. Dalším jeho kompozičním krédem je důraz na »bohatou vnitřní strukturovanost«. Jeho zásadním východiskem je hluboce zakoušená »poloha mezistavu« (v tibetštině »Bardo«), tj. stav na hranicích mezi jinak protichůdnými a běžně neslučitelnými póly. V posledním období svůj jazyk zjednodušil, snaží se posluchače spíše potěšit než přivést k nadsmyslové extázi. Od r. 1999 používá počítač jako svůj hlavní nástroj, na němž komponuje. Počítač mu umožňuje používat čtvrttóny a poskytuje další kompozičně technické vymoženosti.

Své sondy do hudebně kompoziční architektury pečlivě shromažďuje, na své vydání čeká i »Metodika hobojové hry« a »Mikrodetaily interpretačního umění«. Příležitostně se věnuje i publicistické činnosti, napsal řadu článků a kritik pro denní a odborný tisku. Nezanedbatelná není ani jeho literární činnost. Je autorem řady básnických sbírek, z nichž některé byly provedeny na „Skleněné louce", Českým rozhlasem „Vltava" a publikovány v tisku (Tvar, Rovnost, Lidové Noviny) nebo na setkáních českých básníků na hradě Bítov. Významné byly i jeho přednášky s tematikou buddhismu, křesťanství a sibiřského šamanismu.

 

Ocenění

Mimořádná odměna v Mezinárodní skladatelské soutěži ve Skoplje, 1969 (HOSPES IN TERRA, oratorium [op. 26, 1967])
Čestné uznání ministerstva kultury ČR v soutěži mladých skladatelů, 1971 (KVINTET pro hoboj, dvoje housle, violu, violoncello (plus zvon a trubka z mg záznamu) [op. 33, 1970])
Laureát mezinárodní skladatelské jubilejní ceny Leoše Janáčka 2004 (MORAVIA, op. 84 - (Symfonie č. 4) pro velký orchestr)