Skladatel Oldřich Semerák absolvoval Brněnskou konzervatoř v roce 1958 u Josefa Smékala ve hře na pozoun, kompozici tam studoval u Františka Suchého. V létech 1966-7 byl externím posluchačem UJEP v Brně (katedra hudební vědy), v roce 1967 přestoupil na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval skladbu u Emila Hlobila, hudební teorii a estetiku u Karla Janečka a Jaroslava Zicha (studia dokončil v roce 1971). V sezóně 1960/61 byl členem orchestru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, od roku 1961 působil jako vedoucí sekce pozounů v Karlovarském symfonickém orchestru (do roku 1973). Pak se zaměřil na pedagogickou činnost (stal se nejprve zástupcem /1973/, později ředitelem /1977/ LŠU Karlovy Vary - Bohatice). Současně pedagogicky působil na Plzeňské konzervatoři, od roku 1977 se stal profesorem skladby a hudebně teoretických předmětů na Pražské konzervatoři (do 2010, 1983 - 1990 jako zástupce ředitele). 

Oldřich Semerák byl od svého mládí společensky angažovaným tvůrcem, po roce 1989 byl dva roky předsedou obnoveného Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Jako hudební publicista se uplatnil v bulletinu sdružení Rytmus, autorsky spolupracoval na publikaci Komenia "Netradiční cesty hudebního a výtvarného umění 20. stol." a v edici Pražské konzervatoře je autorem textů Nauka o hudebních formách a Kompoziční metody 20. století. Od roku 1966 byl členem Svazu českých skladatelů /později vstoupil do normalizačního SČSKU, od roku 1990 působí ve Společnosti českých skladatelů při AHUV/. Od roku 1987 je členem ICFAD se sídlem v USA.