Vyrůstala na Slovensku /její otec byl slovenský Maďar, matka Češka - proto maďarské jméno a určité hudební sklony k této kultuře/, kde se začala učit nejprve na klavír u prof. Zity Parákové. Studovala pak v Bratislavě na konzervatoři - klavír u Alžběty Hirnerové a kompozici u Juraje Pospíšila, později v Brně na JAMU u prof. Ctirada Kohoutka, u něhož absolvovala i aspiranturu na pražské AMU. Vzdělání si ještě doplnila stážemi v Sieně u Franca Donatoniho na Academia Chigiana, v Gdaňsku a v Amsterdamu u prof. Ton de Leeuwa. Sylvie Bodorová nejprve pedagogicky působila na JAMU a od osmdesátých let se věnuje výhradně skladbě. V devadesátých letech pravidelně vyučovala na Universitě v Cincinnati/Ohio v USA, kam byla zvána i jako tzv. visiting composer.

Je poslední žijící členkou skladatelské skupiny Quattro /spolu s ní k ní patřili Luboš Fišer, Otmar Mácha, Zdeněk Lukáš/, je též členkou Umělecké rady Národního divadla v Praze. V zahraničí patří mezi nejznámější české skladatelky.

Do hudebního povědomí začala její tvorba pronikat v osmdesátých letech, kromě komorních skladeb to na počátku její dráhy byly tři významné koncerty - Plankty pro violu a orchestr, Pontem video pro varhany a smyčce a zejména často hrané Tre canzoni da suonare pro kytaru a smyčce. Její tvorba zněla doslova na všech kontinentech - v roce 1996 hrál její Poctu Kolumbovi Lubomír Brabec dokonce na Antarktidě.

S velkým úspěchem se setkala její skladba Terezín Ghetto Requiem pro baryton a smyčcové kvarteto, která v podání Škampova kvarteta zazněla nejen ve Warwicku a ve Wigmore Hall v Londýně, ale i na Pražském jaru 2000 /Schidlof Quartet z Velké Británie/, v rámci pietních oslav v listopadu 2000 v Coventry a Huddersfieldu a v Berlíně při oslavě "Pádu zdi" v Deutsche Oper a v nastudování dalších souborů na řadě mezinárodních pódií.

Velký úspěch zaznamenal i Trojkoncert pro soprán, housle a kytaru Dona nobis lucem. Skladbu premiérovali Eva Urbanová, Václav Hudeček, Lubomír Brabec a Virtuosi di Praga v roce 1995. Na Pražském jaru 1997 zazněla premiéra koncertu pro housle a smyčce Concerto dei fiori. Skladbu pak uvedl v USA Pavel Šporcl, který s ní vystupuje i v dalších koncertních síních. V roce 1999 dokončila cyklus Ama me pro baryton a klavír (provedeno na festivalu ve Warwicku ještě téhož roku. Kytarový koncert pro argentinskou kytaristku Marii Isabel Siewers, která skladbu uvedla v Buenos Aires, nazvala Sylvie Bodorová Concierto de Estío. Orchestrální suita Saturnalia byla uvedena 2. prosince 1999 v Bochumu (objednávka tamějšího symfonického orchestru), skladba zazněla též v únoru 2002 v texaském Dallasu. V roce 2000 dokončila další, v pořadí již čtvrtý, smyčcový kvartet nazvaný Shofarot pro provedení v Londýně.

V roce 2001 napsala Sylvie Bodorová klavírní trio Megiddo, které bylo uvedeno v rámci týdne české hudební tvorby v květnu 2001 v Leamingtonu. Sylvie Bodorová byla vybrána jako jeden ze čtyř českých skladatelů /dalšími jsou Karel Husa, Petr Eben a Jan Klusák do cyklu FOK - "Čeští skladatelé na přelomu tisíciletí".

Rozsáhlé celovečerní oratorium Juda Maccabeus zkomponovala na objednávku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Skladba zazněla v katedrále sv. Víta 24. a 25. května 2002 a setkala se s mimořádným posluchačským i kritickým ohlasem, rovněž další provedení 23. června 2002 v Litomyšli bylo velmi úspěšné. Live záznam provedení z festivalu Pražské jaro vyšel na kompaktním disku společností ArcoDiva a Radioservis v lednu 2004.

Mnoho jejích skladeb bylo premiérováno v USA a ve Velké Británii - mj. Koncert pro harfu a smyčcové kvarteto Mysterium druidum /skladba existuje rovněž ve verzi pro harfu a smyčcový orchestr/, který je věnován Kateřině Englichové. Skladba zazněla 9.III.2003 na festivalu komorní hudby v Tucsonu /Arizona, USA/ a v Praze na koncertu Českého spolku pro komorní hudbu v Rudolfinu 11.února 2004 spolu s transkripcí Bachova Umění fugy pro dvě smyčcová kvarteta a harfu. Pro jubilejní festival české hudby v Leamingtonu v květnu 2004 napsala žesťový kvintet Vertumnus - pět obrazů z Rudofinské Prahy. Pro Státní operu Praha složila  celovečerní operu na námět Gogolovy povídky "Portrét" (uvedena na počátku sezóny 2007/8). Pražská komorní filharmonie objednala klavírní koncert, jehož sólistou byl renomovaný klavírista mladší generace Martin Kasík. Nová nahrávka její skladby Terezín Ghetto Requiem byla označena v Anglii v listopadu 2003 jako "CD měsíce".