Jiří Laburda získal základy hudebního vzdělání u prof. Josefa Petra a prof. Emanuela Rataje v rodném městě. Rozhodující vliv na formování jeho vztahu k hudbě a skladatelskou práci měli později skladatelé Karel Hába a Zdeněk Hůla a významný český muzikolog dr. Eduard Herzog, jejichž byl soukromým žákem. V letech 1952 - 1955 studoval hudbu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté na tehdejší pražské Vysoké škole pedagogické (1956 - 1960). V roce 1970 získal titul doktora filozofie (disertační práce "Symfonie D. D. Šostakoviče"). Své hudebně teoretické znalosti prokázal dále v práci "Didaktické problémy mderních učebnic harmonie", jíž v roce 1973 ukončil vědeckou aspiranturu (její závěrečná obhajoba mu komunistickým režimem nebyla nikdy povolena) a která se stala základem jeho třídílné vysokoškolské učebnice "Diatonická harmonie". Jiří Laburda působil nejprve 6 let na pedagogických školách v Jablonci n. N. a v Chebu a posléze přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vyučoval hudebně teoretickým předmětům celkem 39 let. Od roku 1999 vyučuje na Pražské konzervatoři. Ve svých skladatelských začátcích vycházel Laburda hlavně z tvorby sborové, která dosud zaujímá v jeho díle stěžejní místo. Jeho kompoziční práce se opírá o tradiční vyjadřovací prostředky a stylově navazuje zejména na neoklasicismus. Z novodobých skladebných technik jsou mu nejbližší aleatorika a dodekafonie. Výsledkem Laburdovy tvůrčí činnosti je dnes již početné dílo, z nějž přes 200 skladeb vyšlo tiskem - v převážné většině v zahraničí. Laburdovy skladby jsou vždy srozumitelné a nalézají ohlas v nejširších vrstvách. Autor udržuje stálý kontakt i s amatérskými muzikanty a pěveckými sbory, pro které píše hudbu jim dostupnou. Zvýšenou pozornost věnuje i dětem. Ze skladeb technicky náročných připomínáme např. virtuózní 1. a 2. Partitu pro sólové housle, početné sonáty (10 klavírních, 4 varhanní, 4 akordeonové, 2 trubkové, 2 trombónové, 2 marimbové, violoncellovou, hobojovou, klarinetovou, tubovou), koncerty (2 violoncellové, klavírní, varhanní, akordeonový, violový, fagotový, trubkový, trombónový), Dvojkoncert pro housle, violoncello a smyčce, 9 mší, kantáty, 4 symfonie, 4 smyčcové kvartety, 2 saxofonové kvartety, 3 žesťové kvintety, 4 Sonaty da chiesa, Klavírní kvintet, Kvintet pro 4 violy a klavír a další kvintety, sextet, septet, Dechový oktet, Nonet a mnoho dalších komorních skladeb. O úspěších Laburdovy tvorby svědčí i četná ocenění jeho skladeb v soutěžích nejen domácích, ale i mezinárodních, např. v Jubilejní soutěži Československého rozhlasu v Praze získal cenu jeho Koncert pro klavír a orchestr (1971), v Jubilejní soutěži Slovenského hudobného fondu v Bratislavě získala 1. Cenu jeho Burlesca pro lesní roh a orchestr (1961), patří sem i řada cen v někdejších národních soutěžích Festivalů vokálního umění v Jihlavě. V mezinárodních soutěžích získala ve španělském Alicante jeho Missa glagolitica pro sóla, sbor, varhany, žesťové a bicí nástroje Cenu Oscara Esply pro rok 1966; kantáta Metamorphoses pro 5 sólistů, recitátora, sbor a orchestr získala v německém Hannoveru Cenu Otto Spreckelsena pro rok 1968; v roce 1974 získalo v Paříži jeho Preludium pro sólový akordeon Cenu SACEM-UPAC; cyklus smíšených sborů Zelený majerán byl v roce 1986 v italském Trentu oceněn dokonce dvěma cenami: l. cenou v soutěži a cenou Premio Cittá di Trento za nejlepší zahraniční skladbu v soutěži. Patří sem i ceny z mezinárodních soutěží, pořádaných v rámci Festivalů sborového umění v Jihlavě (1987, 1994 a 1996). Více než 60 skladeb bylo nahráno na CD. Kromě toho Laburda aktivně pracoval v různých funkcích, jako člen výboru Společnosti českých skladatelů, sdružení Přítomnost, člen komise tvorby pro děti Svazu čs. skladatelů, dosud je předsedou sdružení pro soudobou hudbu Collegium 2001, od r. 2004 prezidentem Festivalů amatérských pěveckých sborů ve Svitavách, členem porot i mezinárodních (IFAS Pardubice) a čestným členem řady pěveckých sborů.