Kukal Ondřej

  • Kukal
Rok narození :
1964
Další informace:
přejít na prezentaci

Životopis

Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal je považován za jednu z nejvýraznějších uměleckých osobností střední skladatelské generace. Měl štěstí na skvělé hudební rodinné zázemí, s houslemi začínal, když mu bylo pět let. Absolvoval Pražskou konzervatoř a AMU v Praze, kde byl žákem Josefa Vlacha (housle) a Jindřicha Felda (kompozice). Už během studií byl Kukal dirigentem Pražského studentského orchestru, v letech 1985 - 1995 působil jako člen Nového Vlachova kvarteta. Po ukončení studií se Kukal intenzivně věnuje jak skladatelské, tak i dirigentské a interpretační činnosti. Studium kompozice završil provedením vlastního houslového koncertu a jako dirigent řídil na závěr studia i svoji skladbu Danse symphonique pro velký orchestr. V letech 1991 - 1996 byl šéfdirigentem Jihočeské komorní filharmonie České Budějovice. V roce 1993 se stal dirigentem Českého komorního orchestru, založeného v roce 1946 Václavem Talichem. Od roku 1996 je stálým dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v témže roce přijal i místo koncertního mistra v Pražském komorním orchestru, se kterým kromě nahrávací činnosti nastudoval a řídil koncerty v newyorském Lincoln centru, v argentinském Teatro Colón a ve vídeňském Musikvereinu. Jako dirigent bývá často zván ke spolu¬práci s předními českými orchestry (FOK, Státní filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava). V roce 1998 byl hostem BBC Symphony Orchestra, kde řídil veřejnou nahrávku českého repertoáru. Byl pozván, aby v sezóně 1998 - 99 dirigoval dva koncerty abonentního cyklu České Filharmonie.
Od sezóny 2002/03 je šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. Je častým hostem dalších předních českých orchestrů - České filharmonie, Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, Státní filharmonie Brno aj. Hostoval rovněž u BBC Symphony Orchestra.
Ondřej Kukal je dirigentem-instrumentalistou typu Heinze Holligera nebo Heindricha Schiffa. Filharmonie Hradec Králové si jej zvolila do svého čela pro jeho mimořádnou znalost nástrojové problematiky a schopnost komorně detailního cizelování orchestrálního zvuku. Dirigentské umění O. Kukala navazuje na nejlepší tradice českého reprodukčního umění, sahající přes Josefa Vlacha až k Václavu Talichovi.
Většinu skladatelské produkce O. Kukala nahrál Český rozhlas, řada jeho skladeb je dostupná na CD. Jeho Smyčcový kvartet č. 1 op. 9 byl oceněn roku 1989 ve skladatelské soutěži Generace, jeho skladba Clarinettino-Concertino pro klarinet a smyčce získala cenu Classic 94. V roce 1999 obdržel Ondřej Kukal stipendium bavorské vlády k půlročnímu tvůrčímu pobytu v německém Bambergu, kde dokončil svou 1. symfonii jež měla premiéru v roce 2000 na Mezinárodním festivalu studentských orchestrů v Berlíně. Pravidelně spolupracuje se SOČRem, v květnu 2006 mu byla dána příležitost dirigovat na Pražském jaru Smetanovu Mou vlast. To vše musí stihnout vedle své stále bohatší aktivity skladatelské. Řada jeho skladeb, namátkově třeba Houslový koncert, který mu provedl Pavel Šporcl, Clarinettino nebo 1. symfonie, už v koncertních sálech definitivně zdomácněla. Spojení skladatele - dirigenta - houslisty je pro Kukala charakteristické a v dnešních podmínkách výjimečné. V jednotlivých souborech vždy nachází dostatek motivace, inspirace a pro skladatele tolík potřebnou možnost živého provedení díla. Interpreti oceňují Kukalovu znalost nástrojové problematiky ať už z pohledu dirigenta, nebo houslisty. V jeho dosavadní umělecké činnosti je patrný výrazný zájem o českou hudhu, počínaje klasicismem až po dvacáté století. Většinu jeho skladatelské produkce nahrál Český rozhlas, řada skladeb je dostupná na CD a některé se - kromě domácích a zahraničních repríz dočkaly i tišténého vydání (např. Clarinettino bylo vydáno u firmy Editio Bärenreiter Praha, dále u stejné firmy byla vydána skladba „Píseň vojína šílence\" pro baryton a orchestr na text Jakuba Demla, op. 19, z roku 2004, která byla provedena v premiéře na festivalu Pražské premiéry 2006, 19. 3. v Rudolfinu, Dvořákova síň). Premiéra Clarinettina byla na festivalu Mladé pódium v roce 1994, tentýž rok za něj získal prestižní domácí ocenění Cemu classic. Toto dílo bylo vybráno jako povinný soutěžní kus pro 60. ročník Mezinárodní interpretační soutěže Pražského jara v roce 2008.