Hudební skladatel a dirigent Iša Krejčí se narodil v rodině s bohatým kulturním zázemím, jeho otec byl známý pražský filozof František Krejší. Vystudoval historii a muzikologii na Karlově univerzitě a současně klavír u A. Šímy a skladbu u K.B. Jiráka na Pražské konzervatoři. Navštěvoval také mistrovskou třídu této školy, kde studoval skladbu u V. Nováka a dirigování u V. Talicha. Poté, co získal zkušenosti coby dirigent ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1928 - 32) a v Národním divadle v Praze (1933 do 34), Krejčí působil jako zvukový režisér v Československém rozhlase (1934 - 45) a dirigent Orchestrálního sdružení v Praze (1936 - 45). V následujících letech byl zaměstnán jako šéf opery v Olomouci, od roku 1958 byl dramaturgem opery Národního divadla v Praze. V sezóně 1964/65 byl šéfem opery v Českých Budějovicích. Jeho dramaturgie se vyznačovala úspěšným uváděním novinek..
Přestože Išu Krejčího lze popsat jako skromného, dalo by se dokonce říci až plachého člověka, který se nikdy nepokusil veřejně prosazovat svá vlastní díla, jeho hudba si získala značnou oblibu, hlavně díky své nesporné umělecké kvalitě.
Co se týče Krejčího jako kompozičního typu, od počátku jeho skladatelské dráhy bylo slyšet, že vycházel z mozartovského stylu, jehož harmonie obohacoval moderně znějícími disonancemi. Jeho melodika je zkratkovitá a jednoduchá, ale vždy velice výrazná a často s vtipem připomínající lidovou hudebnost. K jeho nejúspěšnějším opusům patří opera Pozdvižení v Efesu, symfonie, Serenáda pro orchestr a některá další orchestrální díla z padesátých let, stejně jako řada komorních skladeb, mezi nimiž patří k hráčsky i posluchačsky nejvděčnějším Kasace pro flétnu, klarinet, trubku a fagot, kterou napsal ve svých skladatelských počátcích.