Jaroslav Krček absolvoval pedagogické oddělení Hudební školy Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích a Státní konzervatoř v Praze (1962), kde byl žákem prof. Miloslava Kabeláče (skladba) a prof. Bohumíra Lišky (dirigování). Svou profesionální dráhu zahájil jako dirigent a hudební režisér, nejprve v Československém rozhlase v Plzni, později ve vydavatelství Supraphon. Od roku 1975 se výhradně věnuje skladbě a interpretační činnosti. Je spoluzakladatelem průkopnického souboru Chorea Bohemica (1967), v jehož rámci vznikla i hudební složka Musica Bohemica. Ta se profesionalizovala v roce 1975 a od začátku 80. let působila pod uměleckým vedením Jaroslava Krčka v rámci Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (do r. 1993). V průběhu 90. let se činnost souboru plně osamostatnila a Musica Bohemica pod Krčkovým vedením se stala zárukou špičkové kvality. Jako uznávaný autor, interpret , dirigent i hudební režisér J. Krček spolupracuje i s dalšími orchestry, kom. soubory, předními pražskými scénami a nahrávacími společnostmi.

Jaroslava Krčka nelze jednoduše zařadit do některé z připravených přihrádek podle st­ylové orientace, nelze ho opatřit nálepkami jako "tradicionalista" či "experimentátor" (i když k tomu druhému byl blízko jenom v počátcích své skladatelské dráhy). Těžko jej lze klasifikovat jako autora dramatického, či symfonika, nebo skladatele převážně vokálního. Jaroslav Krček se dotýká všech těchto oblastí, ale přidává k nim ještě další a další. Je dnes osobností zcela vyzrálou, u níž se stýkají a prolínaji sféry u jiných autorů těžko slučitelné. Od studijních let se zajímá o folklór a spolu s ním i o anonymní hudební projevy v historii české hudební kultury, jako jsou staré duchovní písně, skladby z renesančních a barokních kancionálů, vánoční koledy atp. To je hudební odvětví, jemuž dokonale rozumí a k němuž má i vřelý citový vztah. Odtud také pramení nespočetné úpravy lidových písní z dob jeho působnosti v plzeňském rozhlase a ovšem i přečetné stylizace nikoliv už pro folkloristické soubory, nýbrž pro vlastní ansámbl Musica Bohemica. Tyto adaptace lidových předloh mají už zcela osobitý ráz a výrazně se odlišují od prostých úprav vysokým stupněm umělecké stylizace. Všechna tato činnost Jaroslava Krčka směřuje k tomu, aby probudil ve svých posluchačích náklonnost k lidové a historické anonymní hudbě. Proto se ji snaží podávat živě, bez akademické strnulosti a zkostnatělosti, a současně předkládá svému publiku umělecky vytříbený projev, který snese nejvyšší kritická měřítka.

Souběžně s tímto vyhraněným historicko-folklorním zájmem probíhá i druhá linie jeho tvorby: vlastní kompoziční práce na poli symfonickém, komorním a vokálním. Také v této sféře má Jaroslav Krček vyhraněné názory, nepodléhající módě. Nikdy nevyznával žádnou ortodoxní uměleckou víru, nedal se svazovat předem určenými pravidly a nepodléhal diktátu nových skladebných metod, které se v šedesátých letech u nás objevily po letech zákazů jako houby po dešti. Zato vždy usiloval o to, aby jeho hudba byla ozdobou života, aby přinášela uspokojení a duchovní povznesení, aby posluchače zaujala a on ji přijal. Na konzervatoři byl žákem prof. Kabeláče, prošel jeho vlivem, ale nikdy se nestal jeho epigonem. Jeho hudební svět má své kvality, řídí se vlastními představami. Podobně jako Miloslav Kabeláč, snaží se i on ve své symfonické tvorbě o nevšední, ale zároveň zbytečně nekomplikovaná umělecká sdělení. Na skladatelské přehlídce soudobé orchestrální tvorby "Pražské premiéry 2005" zaznělo jeho závažné, vokálně orchestrální dílo Symfonie č. 4 "Desiderata", v únoru 2010 byla Symfonický orchestrem hl. m. Prahy FOK (dir. Jiří Kout) ve světové premiéře uvedena další skladatelova Symfonie "Renesanční".

Ocenění

Mezinárodní soutěž opery a baletu, Ženeva 1971, 2. cena v kategorii balet za Nevěstku Raab
Prix de musique folklorique de Radio Bratislava, řada ocenění za úpravy lidových písní a tanců v této mezinárodní rozhlasové soutěž