Václav Kaprál studoval kompozici na Varhanické škole v Brně u Leoše Janáčka (1907-1910) a později u Vitezslava Nováka v Praze (1919-1920). Klavírní hru studoval u tehdy věhlasných klavírních pedagogů - nejprve u Marie Kuhlové v Brně (1903-1907), po válce se ve hře na klavír zdokonalil u Adolfa Mikše v Praze (1919-1920), a Alfréda Cortota v Paříži (1923, 1924). V roce 1911 založil v Králově Poli soukromou hudební školu, jejímž ředitelem byl až do roku 1934. Živil se převážně jako učitel klavíru, od roku 1936 byl profesorem na Brněnské konzervatoři. V roce 1913 se oženil s klasicky školenou zpěvačkou Viktorií Uhlířovou, v roce 1915 se mu narodila dcera Vítězslava, jejich první a jediné dítě. V roce 1921 se manželství zhroutilo, o dva roky později již žili manželé odděleně, ale oba se snažili plně věnovat výchově své mimořádně talentované, ale churavějící dcery.

Během let 1922-1930 věnoval hodně času koncertní činnosti v komorním klavírním duu, společně s profesorem Ludvíkem Kunderou, jeho přítelem a pozdějším kolegou na Brněnské konzervatoři. V letech 1919-1928 byl také činný jako sbormistr, lektor, hudební teoretik a kritik. Psal četné recenze a články pro Rovnost (1920-1922), Venkov (1922-1924), a Hudebni rozhledy (1924-1928).

V roce 1927 byl jmenován lektorem Masarykovy university v Brně. V roce 1935 byl též zvolen členem České akademie věd a umění. O rok později byl zvolen místopředsedou české pobočky Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu.

Na sklonku roku 1942 byl zatčen gestapem a až do osvobození na jaře roku 1945 byl internován v táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Po válce byl zvolen prvním předsedou Syndikátu československých skladatelů, ale jeho již podlomené zdraví se rychle zhoršovalo, takže následující rok zemřel.