Pavel Haas byl umělecky spjat se svým rodištěm Brnem. Hudbu studoval nejprve soukromě u J. Kunce a V. Petrželky, avšak rozhodujicí vliv na formování jeho umělecké osobnosti měl Leoš Janáček, jeho učitel na mistrovské škole v letech 1920-22. Haas si jako jediný z Janáčkových žáků osvojil Janáčkův způsob výstavby hudebního díla a z tohoto základu rozvíjel svou vlastní hudební řeč. Stravinskij se mu pak stal vzorem pro působivou moderní instrumentaci.  Od poloviny dvacátých let patřil Haas k avantgardním českým skladatelům. Jeho skladby však přitom neztrácejí na širší sdělnosti. Jsou vtipné, brilantní a rytmicky velmi vynalézavé. Psal málo, ale každá jeho nová skladba znamenala další pokrok v jeho stylovém vývoji. V první periodě jeho tvorby vzbudily největší odezvu orchestrální Zesmutnělé scherzo, Fata morgana a II. smyčcový kvartet „Z opičích hor", op. 7. Dechový kvintet, op. 10 je jeho prvním dílem, v němž dosáhl výrazněji osobitého projevu a jímž na sebe upozornil i v cizině. Ještě ve větší míře to platí o "Suitě pro klavír", op. 13. Vrcholem jeho tvorby je tříaktová opera "Šarlatán", která měla úspěšnou premiéru a řadu repríz a byla odměněna cenou Smetanovy nadace. Haasovo skladebné mistrovství je patrné také ve třetím smyčcovém kvartetu, op. 15 z roku 1938.

Další Haasův život i tvorba jsou poté silně poznamenány německou okupací českých zemí. Skladatel je z rasových důvodů nucen odejít z veřejného života, opustit rodinu a v prosinci 1941 je odvezen do koncentračního tábora v Terezíně. Skladby z tohoto období nesou stopy úsilí po zachování tvůrčí a osobní integrity, skladatel s oblibou používá melodiku svato­václavského a husitského chorálu, nebo prvky moravského folklóru (Suita pro hoboj a klavír, Symfonie, Čtyři písně na slova čínské poezie). . Zvláštností terezínského tábora bylo, že v něm bylo vězňům dovoleno provádět kulturní čin­nost. To umožnilo Haasovi a ostatním internovaným umělcům promlouvat i svými díly k spoluvězňům a posilovat jejich naději na přežití současných útrap. Haase vázalo přátelství k brněnskému klavíristovi B. Kaffovi, výtečnému interpretu jeho Suity, op. 13. V Terezíně pro něho složil "Partitu ve starém slohu" a "Variace pro klavir a smyčcový orchestr". Terezínský smyčcový orchestr utvořil r. 1943 dirigent Karel Ančerl a Haas pro něj ješ­tě týž rok napsal "Studii", která měla v Terezíně dvě premiéry, první bez obecenstva při propagačním filmováni "rajského života" v Terezíně, druhou skutečnou krátce před transportem do Osvětimi v říjnu 1944, jemuž padli za oběť téměř všichni tere­zínští židovští umělci, i Pavel Haas.

Nejvýmluvnějším svědectvím Haasovy tvorby v Terezíně jsou jeho Čtyři písně na slova čínské poezie, které vznikly r. 1944 z podnětu mladého basisty, později národniho umělce Karla Bermana. Byly jím mnohokrát v Terezíně provedeny a budily značný ohlas. Pavlu Haasovi patři v České hudbě čestné místo mezi těmi skladateli, kteří šli odvážně za novým výrazem, aniž přitom zapírali domácí tradici. Jeho postaveni je o to významnější, že jako jediný z tehdejších skladatelů navazoval na některé skladatelské výboje Leoše Janáčka. Jeho lidský profil pak dokresluje fakt, že statečně obstál i v nejtěžší zkoušce. Jeho vtipná, melodická a rytmicky poutavá hudba zní dodnes velmi moderně a soudobě.