1967-1972 studoval obory hudební výchova a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci

1973 - 1980 působil na Katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci (PhDr. 1974)

1975-1978 byl sbormistrem amatérského Pěveckého sboru olomouckých učitelek

1976 - 78 studium skladby u Zdeňka Zouhara na Janáčkově akademii múzických umění v Brně

1979 - 81 studium skladby u Jiřího Dvořáčka na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze

1980 začal vyučovat externě na Katedře teorie a dějin hudby Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, 1985 CSc.,1988 docent)

1980 - 1985 působil na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

1986 - 1989 šéfredaktorem časopisu Hudební rozhledy

1990 se stává vedoucím sekce hudební vědy na Univerzitě Palackého

1992 - vedoucím Katedry hudební vědy na Univerzitě Palackého (až po současnost, kromě 1998/1999)

1998 jmenován profesorem pro obor teorie a dějiny hudby na HAMU

1998/1999 působil jako hostující profesor na St. Cloud State University (Minnesota, USA)

2005 - hostující profesor na Birmingham-Southern College, Alabama, USA

Jako skladatel se Vičar věnuje vokální, sborové, orchestrální a komorní tvorbě a to ve značně širokém žánrovém i stylovém a funkčním rozpětí. V jeho skladbách (většinou nahraných Českým rozhlasem) se objevují folklórní inspirace, které pramení z jeho moravanství, jindy (zejména v četných písních a sborech pro děti) jazzové názvuky (v mládí hrával výtečně na akordeon, je pohotový pianista, který hrával i populární hudbu), využívány jsou i soudobé racionální kompoziční techniky. Z jeho tvorby byly hudební kritikou příznivě přijaty exotický vokální cyklus Japonský rok, kantáta pro baryton, smíšený sbor a orchestr na slova Jiřího Žáčka Křik, polystylový Smyčcový kvartet a Sonáta pro flétnu a cembalo, folklorně cítěný Nonet o horách, dúbravách a valašskéj zemi a virtuózní Hudba pro smyčce a tympány. Svá dvě autorská CD - Vivat universitas! (obsahuje Fanfáry Univerzity Palackého, Nonet o horách, dúbravách a valašskéj zemi, Japonský rok, Smyčcový kvartet, Ahoj, moře!, Tři pochody pro dr. Kabyla, Vivat universitas!; text bookletu Jaromír Havlík) a Zpíváme si (obsahuje 32 sborových skladeb a písní pro děti; text bookletu Jiří Štilec), obě vydaná v roce 2002 UP ve spolupráci s HAMU - charakterizoval Vičar jako ukázku svého postmodernistického pojetí hudební kompozice. Vičar - muzikolog je autorem desítek vědeckých studií a stovek dalších článků a kritik i českým průkopníkem počítačové notace hudby a překladatelem Učebnice Finale (Praha 1997). K jeho posledním úspěchům patří vítězství v 9. mezinárodní skladatelské soutěži Jihlava 2008.

Knižní publikace

- Akordeon a jeho hudební uplatnění, Praha 1981
- Václav Trojan, Praha 1989
- Hudební kritika a popularizace hudby, Praha 1997
- Hudební estetika, Praha 1998 (spoluautor R. Dykast)
- Imprints. Essays on Czech Music and Aesthetics, vyd. Togga, Prague 2005