Skladatel, varhaník, sbormistr a dirigent Miloš Vacek (pseud. Miloš Kamenický) prožil dětství v Kamenici nad Lipou v jihovýchodních Čechách, kde získal základy hudebního vzdělání u svého otce, skladatele, pedagoga a ředitele kůru Jindřicha Vacka. Studoval na varhanickém oddělení pražské konzervatoře u J. B. Krajse (1943-47), studium skladby dovršil na Akademii múzických umění v Praze u Františka Píchy a Jaroslava Řídkého (1947-51). Pro další skladatelský vývoj Vackův bylo důležité jeho působení v Ar­mádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1951-54), kde se v praktické umělecké činnosti vyhraňoval jeho smysl pro bezprostřední působivost, sdělnost a dramatičnost hudebního projevu, který se později stal charakteristickou složkou jeho talentu. Od roku 1954 se Vacek věnuje skladbě ve svobodném povolání. Zastával též významné pozice v různých hudebních organizacích (především ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců). Roku 1975 se stal nositelem Vyznamenání za zásluhy o výstavbu, roku 1981 mu bylo uděleno čestné občanství města Kamenice na Lipou, roku 1984 získal titul Zasloužilý umělec.
Skladatelské dílo Miloše Vacka je početně velmi rozsáhlé. Příznačným rysem jeho kompozičního vývoje v jednotlivých údobích je zaměřenost na určitý hudební žánr. Stylově navazují jeho skladby na tradiční proudy v české hudbě (zvláště na odkaz Vítězslava Nováka, Josefa Suka či Jaroslava Řídkého), které dále rozvíjí soudobými hudebními prostředky. Významnými znaky jeho hudební řeči jsou výrazná melodie, přehledná forma, snaha o výrazovou sdělnost celku. Zasáhl téměř do všech hudebních žánrů, osou jeho díla je tvorba hudebně dramatická. V souvislosti s činností v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v 50. letech vznikají jeho úpravy lidových písní, skladby pro estrádní soubory a dechovou hudbu, malé kantáty, sbory a masové písně (např. Budem spolu píseň žít) a balet - taneční scéna Setkání na řece Jang c' pro půlroční zájezd Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Číny v roce 1952. Počátky rozsáhlé tvorby v oblasti filmové hudby se váží na spolupráci s Armádním filmem (např. hudba k dětskému filmu Dobrodružství na zlaté zátoce z roku 1955 byla poctěna zlatou medailí v Montevideu v Uruguayi). Jako autor filmové hudby byl mimořádně úspěšný, napsal hudbu ke 26 celovečerním a 47 krátkým filmům, 12 uměleckým celovečerním dokumentům, 13 televizním inscenacím pohádek, 169 animovaným dětským filmům (seriálům) a jednomu celovečerním animovanému filmu.
Vytvořil dále hudby k 7 celostátním spartakiádám, hudby pro rozhlas a televizi, velké množství hudeb filmových a scénických, je rovněž autorem znělky Závodu míru Praha - Berlín - Varšava a znělky Československého filmového týdeníku. Významnou položku jeho skladatelského profilu tvoří také mnoho kompozic z oblasti tzv. vyššího populáru.
Svůj dramatický talent uplatnil nejprve v historické opeře Jan Želivský (1953-56), poté následovala řada baletů (Komediantská pohádka, Vítr ve vlasech ad.) a počátkem 60. let přistoupila i řada muzikálů (blues - drama Noc je můj den, Císařovy nové šaty, Madame Sans - Gêne aj.), z nichž některé byly hrány i v zahraničí.
Od počátku 70. let se tvůrčí zájem Miloše Vacka přesunul do oblasti hudby symfonické, komorní a vokální. Předzvěstí nástupu série dalších operních děl se stalo kompletní přepracování operní prvotiny Jan Želivský roku 1974 za spolupráce skladatelovy druhé manželky, libretistky a autorky většiny textů ke skladatelovým vokálním kompozicím Nadi Mauerové - Gajerové, členky činohry ND v Praze. Následovaly opery Bratr Žak (1976-78), Romance pro křídlovku (1980-81), Kocour Mikeš (1981-82).

Významná ocenění

- Cena Krajského národního výboru v Ostravě (1975, za symfonickou Poému o padlých hrdinech)
- 1. místo na soutěži sborové tvorby v Jihlavě roku 1975 (za sborový hymnus Země má... )
- 1978 cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (za cyklus písní Hledám tě kráso... )