Janovický Karel

  • Janovický
Rok narození :
1930
Další informace:
přejít na prezentaci

Životopis

Karel Janovický je synem barytonisty plzeňské opery, Bohuše Šimsy. V Plzni studoval klavir u Oldřicha Filipovského a skladbu u Josefa Háska a později u Josefa Bartovského. Maturoval na Reálném gymnasiu v Plzni v roce 1949. V řijnu 1949 odešel do Německa a odtud v prosinci 1950 do Anglie. V Anglii nejprve studoval na Surrey College of Music (1951-54, klavir u Percy Turnbulla a další předměty), poté soukromě u Matyase Seibera (skladbu) a Jana Šedivky (komorni hudbu). V prvnich letech anglických studií získal tři diplomy na londýnských hudebních kolejích Trinity College, Royal Academy a Royal College of Music (klavír, pedagogie klavíru, teoretické předměty) a v roce 1956 graduoval na Royal College of Music (M.Mus.R.C.M.). Po ukončení studii působil na volné noze jako učitel klavíru a skladby a jako rozhlasový pracovnik. Za klavirní Variace na téma Brigadiera H. Smithe Op.7 mu byla v roce 1953 udělena cena holandské Gaudeamus Foundation. Jan Šedivka uvedl v londýnské Royal Festival Hall jeho Koncert pro housle a smyčcový orchestr Op.10 na koncertě Society for the Promotion of New Music [SPNM), která také zařadila Janovického Sonátu pro dvoje housle a klavír, op. 8 na seznam doporučených děl (1955). V roce 1956 Janovický debutoval v koncertni síni Wigmore Hall v Londýně, když doprovázel cellistku Selu Trauovou v recitálu, v němž též poprvé zazněla jeho Sonáta pro solové violoncello. V roce 1957 zvítězil v soutěži Bournemouth Symphony Orchestra "Garland for Shakespeare" symfonickými Variacemi Op.17 na téma Roberta Johnsona (Shakespearova vrstevníka a spolupracovníka). Janovický se v té době stal členem The Composers' Guild of Great Britain. Napsal hudbu k několika televizním krátkometrážnim dokumentárnim snímkům Marylane Productions o životě v Británii, Koncert pro varhany, Capriccio a passacagliu pro orchestr, komorní skladby a operní jednoaktovku s vědecko-fantastickým námětem The Utmost Sail (libretto: Karel Brušák). V říjnu 1964 nastoupil misto jako producent v hudebnim vysílání BBC, Radio 3, a v únoru 1967 přešel do Československého odděleni BBC World Service, které poslednich devět let svého rozhlasového působení (1981 - 1990) řídil. Z BBC odešel ve svých šedesáti letech.

V rámci své publicistické činnosti Janovický přeložil a redigoval nové anglické vydáni životopisu Leoše Janáčka od Jaroslava Vogela (Leoš Janáček: A Biography, Orbis Publishing, London 1981). Dalši práce zahrnují eseje o Smetanových operách Libuše (Edinburgh Festival, 1998) a Prodaná nevěsta (Glyndebourne Festival Opera, 1999), "Introducing Mr Brouček" (English National 0pera, London 1978), "Jaroslav Seifert' s Nobel Prize" (The Listener, London 18.10.1984), pravidelné příspěvky do časopisu "Czech Music" Dvořákovy společnosti Velké Británie pro českou a slovenskou hudbu. Přeložil do angličtiny "Kytici" Bohuslava Martinů, písně Pavla Haase (nakladatelství Tempo, Praha) a Janáčkovo „Věčné Evangelium" (pro novou edici Janáčkova díla, Editio Supraphon, Praha).

V červnu a srpnu 1998 otiskl časopis Harmonie dva díly Janovického portrétu Viléma Tauského. Janovický přednáší o hudbě („The Cunning Little Vixen", seminář Anglické Národní Opery, Londýn, 2.1995, „Vodník in Czech Poetry and Music, tamtéž, atd.) a přispívá do pořadů rádia BBC 3 (mezi jeho pořady patří např. „Hope and Disillusionment" o české hudbě ve stínu roku 1968, vys. BBC Radio3, 5.1994, „Mahler and the Czechs", vys. BBC R3 9.1995, natočil pět pořadů přibližujících život a tvorbu Jana Dismase Zelenky, BBC R3, 18.-22. 12. 1995, a další).

V Anglii prošlo Janovického rukama mnoho pěvců a pěveckých sdružení, též sólisté a sbor Královské opery Covent Garden, při fonetickém nácviku českého repertoáru, především děl L. Janáčka (opera „Káťa Kabanová", dále např. nahrávka „Glagolské mše" s London Symphony Chorus and Orchestra za řízení Michaela Tilson-Thomase, významné bylo též nastudování tohoto díla Sirem Ch. Mackerrasem v nové verzi Paula Wingfielda, dále nastudování „Její pastorkyně" souborem Welsh National Opera v září 1998). Kromě děl Janáčkových se podílel i na nastudování děl A. Dvořáka (např. kantáta „Svatební košile", BBC, 16. 8. 1991), B. Martinů („Gilgameš", BBC 28.1.1995 a „Polní mše", opět BBC v lednu 1998), B. Smetany („Prodaná nevěsta", Royal Opera House Covent Garden, prosinec 1998) ad.

Od svého návratu do vlasti v lednu 1990 vyslechl Janovický již řadu českých premiér a dalších provedení svých novějších děl: Duo for Cellos (1990), ČTV 12. 1990 a ČRo 3 - Vltava 1995, Sonáta pro basetový roh a klavír (1991, ČRo 3 a Brněnský hudební festival), Čtyři malé pohádky pro dětský sbor na slova Fr. Hrubína zazněly na Pražském jaru 1992, Fantazie pro varhany (Pražské jaro 1995 a ČRo 3 - Vltava), Klavírní sonáta na Plzeňském mezinárodním semináři v roce 1995 a v následujícím roce (1996) to bylo koncertní „Tango pro čas v nepaměti" pro klavír, Smyčcový kvartet byl uveden v pražském Klementinu Kvartetem B. Martinů (leden 1997 a opět v koncertech Umělecké besedy (březen 1998), Klavírní variace ve Spolku přátel Pražského jara (září 1995), Klavírní sonáta v rámci koncertů sdružení Přítomnost (listopad 1997), Saxophone Quartet byl proveden Saxofonovým kvartetem Bohemia v Sukově síni Rudolfina (říjen 1997), Smyčcový kvartet č. 3, věnovaný Nossekovu kvartetu HAMU (říjen 1997) a mnoho dalších provedení.

O Duu pro cella napsal kritik Hudebnich rozhledů, Petr Veber: "Duo...se ukázala být muzikantsky svěžím, invencí a sazbou št'astným cyklem. V jeho charakteristice nesmí chybět zminka o tonálnosti, neustálé výměny, imitace a echa mezi oběma nástroji., tematické obměny a návraty, zvukově tvárné, výborné posazení. Je to charakteristická hudba, která se dá po prvním poslechu v celkovém dojmu zapamatovat..." (HR, roč.48, č. 1., 1995, str.12).

"Soft Moonshine", jedna z anglických písní Karla Janovického, z cyklu "Passages of Flight" na básně Richarda Robbinse, vyšla v antologii "British Contemporary Music Anthology 1996-97" (ed. Gerald Leach, Frontier Press, 1997). Mezi novějšími provedeními Janovického děl v Anglii jmenujme Terzina for Violin and Piano (1998) (Peter Fisher, violin, and Alvin Moisey, piano, Coway Hall, London, 10.1998) a koledu In Joyful Freedom na slova Richarda Robbinse pro smíšený sbor a varhany (Highgate Choral Society, 12.1997).

Životopisný rozhovor s Karlem Janovickým publikovala Jana Marhounová ve sborníku „Svět hudby na plátně doby", vyd. Empatie, Praha 1993 (vyšlo též anglicky: „Czech Music in the Web of Life", přel. Deryck E. Viney, Empatie, Prague 1993). Časopis Harmonie otiskl o Karlu Janovickém v březnu 1998 článek Jiřího Pilky nazvaný příznačně „Splácení dluhů".