Absolvoval reálné gymnázium, od kvinty souběžně studoval na přání otce fagot na Pražské konzervatoři. Ve studiu hry na fagot pak pokračoval na pražské HAMU, později zde studoval též skladbu ve třídě Pavla Bořkovce.  V roce 1955 Komorous spoluzaložil uměleckou skupinu Šmidrové, v níž bylo i několik pražských mladých výtvarníků. Tato skupina sehrála jednu z nejvýznamnějších rolí v historii českého umění za období socialismu. V roce 1957 získal Komorous první cenu v celosvětové soutěži fagotistů v Ženevě. Díky tomu následoval dvouletý pobyt na konzervatoři v Pekingu (1959-61), kde vyučoval hru na fagot a komorní hru. Po návratu z Číny, v roce 1961, se na výzvu flétnisty a skladatele Petra Kotíka přidává k souboru Musica Viva Pragensis a paralelně byl zaměstnán jako první fagotista v operním orchestru Státního divadla v Praze. Po událostech tzv. Pražského jara 1968 zůstal společně se svou rodinou během zájezdu v Německu a v roce 1969 emigroval do Kanady.  Zde se stal profesorem skladby a teorie soudobé hudby na The University of Victoria, založil elektronické hudební studio a později (1989-1994) působil jako ředitel školy pro soudobá umění na The Simon Fraser University ve Vancouveru.