JIŘÍ TEML vystudoval obchodní akademii a zpočátku se živil jako ekonom, brzy ale získal spolehlivého konzultanta v kompoziční problematice v Jiřím Jarochovi, za nímž jezdil do Prahy od roku 1965 po dobu téměř 10 let. V letech 1976-80 byl hudebním dramaturgem a vedoucím hudebního vysílání Čs. rozhlasu v Plzni, od roku 1980 je dramaturgem symfonické, vokální a komorní hudby v pražském rozhlase.
Temlova tvůrčí východiska byla na začátku jeho umělecké dráhy přirozená: směřovala k velkým mistrům moderní hudby našeho století, především k Stravinskému, Martinů a později k Janáčkovi, stopy u něho zanechal i blízký kontakt s tvorbou, vycházející z okruh kolem českého skladatele Miloslava Kabeláče. V tomto prvním období ovládl Jiří Teml umění zachytit a formulovat hudební myšlenku, dát jí přesvědčivý tvar. Důkazem úspěšnosti jeho uměleckých snah je Fantasia appassionata pro varhany z roku 1972, která po ocenění v soutěži Českého hudebního fondu byla zařazena jako povinná skladba v Mezinárodní interpretační soutěži Pražského jara a setkala se se značným ohlasem nejen doma, ale i v Japonsku, SSSR, USA, Švýcarsku, Dánsku, Rakousku Švédsku, Rumunsku atd.
Zpočátku se skladatel pohyboval na dobře známé půdě tradiční moderní hudby, do níž ještě patří i Toccata pro housle a orchestr (1974), a I. symfonie, nazvaná "Lid a prameny", dedikovaná světoznámým lázním Karlovým Varům. Soustředěným studiem nejnovějších proudů soudobé tvorby, zejména tzv. "polské školy", dospěl autor k novému estetickému názoru a sbíral síly ke změně své umělecké orientace. Dobře cítil, že už nevystačí s tím, co přejal od svých předchůdců, že potřebuje pro vyjádření svých představ více volnosti, že cítí svou hudbu barvitě a uvolněněji. Touha po vymanění z kompozičního stereotypu však nebyla jednoduchá. Začínal si ověřovat své koncepce nejdříve na útvarech komorní hudby: patří sem Tři bagately pro housle, hoboj, klarinet a klavír (1977), I. dechový kvintet (1978) a některé další skladby. Nová fáze Temlovy tvorby brzy vyústila do kompozice velké skladebné plochy - do Houslového koncertu (1979). Po těchto zkušenostech už autor nepochyboval, že se vydal správným směrem. Značně podpořil barvitost svého projevu, zvýraznil jeho invenčnost a uvolnil si prostor pro osobitý styl, který se každým novým dílem upevňoval a tříbil.
V novějších skladbách se k těmto rysům Temlovy kompozice připojuje ještě další: autor se vědomě snaží dodat své hudbě český přízvuk, zakódovaný v melodii a rytmice jeho hudby, ale také v určité volbě instrumentačních kombinací. Z těchto už zralých kompozic jmenujme Fantasii - koncert pro housle, harfu a orchestr (1983), Tři promenády pro orchestr, věnované Karlovarskému symfonickému orchestru (1983), Concerto grosso ("Pocta Händlovi", 1984), Koncert pro varhany a orchestr (1985), II. symfonie nazvaná podle známého románu Karla Čapka "Válka s mloky" (1987). Některé z nich - Concerto grosso, Tři promenády, Tři ritornely pro varhany - zazněly na mezinárodním fóru v rámci festivalu Pražské jaro.
Druhou významnou linii Temlovy tvorby představují skladby vokální. V nich autor, s ohledem na vesměs amatérské interprety, jejich hudební cítění a technické možnosti, zůstává ve sféře tradice, nikoliv však konzervativního postoje. Nezřídka vychází z folklórní základny, stylizuje výrazné prvky lidové melodiky a rytmu, dá vyznít přirozené zpěvnosti a prostému ladění textových předloh, které jsou většinou převzaty z lidové poezie. Tuto řadu doplňují i úspěšné cykly dětských sborů (Ptačí rozhlásek, Vodní muzika aj.), za něž získal autor cenu OIRT (Sluníčko - 1978, Cirkus Rámus - 1984) a cenu SČSKU 1982 (Ptačí rozhlásek). V roce 2006 měla v Praze úspěšnou premiéru jeho dětská opera Císařovy nové šaty v nastudování Kühnova dětského sboru, v roce 2008 následovala další dětská opera Kocour v botách. Autor je znalcem českého folklóru a už řadu let spolupracuje s lidovým souborem plzeňského rozhlasu na vokálních i instrumentálních úpravách lidových písní a tanců.